MŮJ PŘÍBĚH
To jsem já, Zuzana Krulová. Narozena v Opavě roku 1988. Jsem maminka dcery Lili a manželka Toma. Vystudovala jsem logopedii v Olomouci, poté pracovala v mateřské školce. Jsem šťastná žena, protože v každé chvíli mám, co mám a hlavně si plním svůj sen (o kterém jsem ani netušila, že je mým snem).
Že budu někdy malovat obrazy pro lidi.
Pokud Vás baví číst, ráda Vám o sobě řeknu mnohem více. Vím, jak důležitý je mezilidský kontakt, a skrz počítač se Vám mohu otevřít alespoň psaným slovem. Ať víte, kdo jsem. 🙂 Já Vás třeba poznám prostřednictvím mandaly pro Vás vytvořené.
Když jsem před mnoha lety objevila mandaly, úplně jsem se do nich zamilovala a přála jsem si mít některou doma. Ale ještě mnohem více jsem si přála, abych uměla takovou mandalu vytvořit.
Je pravda, že kreslení mě bavilo už od raného dětství, ale vždy to bylo kreslení nedokonalé. Neuměla jsem nakreslit reálnou věc a z každého svého pokusu jsem byla spíše zklamaná a sama sebe utvrzovala v tom, že kreslit nemůžu. Ani zdaleka jsem nedoufala v to, že bych se někdy kreslením mohla živit. A tak jsem skončila u vybarvování omalovánek. 🙂
Někdy na gymnáziu jsem se konečně pustila do kreslení. Tehdy jsem si ještě netroufla vymyslet vlastní mandalu a tak jsem hledala na internetu nějaký jednoduchý obrázek. Mandala se skládala z jednoduchých dílků, které jsem pouze vybarvila pastelkami. Výsledek dopadl dobře a do dnes visí na zdi u mých rodičů. 🙂
Poté jsem se začala pouštět do tvoření vlastních návrhů mandal. Tolik mě to bavilo. Mohla jsem celý den jen prosedět s pastelkami v ruce a kreslit. Pro zajímavost Vám sem vložím pár fotek mandal, které jsem tehdy vytvořila. Nejsou nijak extra krásné ani zajímavé, ale tehdy jsem z nich měla obrovskou radost. Byla jsem šťastná, že jsem konečně objevila něco, co mě baví a co dokončím úplně do konce. Nesmějte se, ale já pak vydržela další půl den jen tak sedět a koukat na to, co jsem to vlastně vytvořila. 🙂
Nadešel čas, kdy jsem si na gymnáziu musela vybrat, jakou školou budu pokračovat. Dodnes nechápu, proč mě nenapadlo jít na nějaký design, nebo umění. A vlastně asi vím. Vůbec mě totiž nenapadla myšlenka, že bych se mohla živit kreslením, protože jsem měla zafixované, že to prostě neumím. A také jsem byla dost bázlivá a nesmělá a nechtěla jsem odejít studovat daleko od domova. Ale já toho času vůbec nelituji. Bylo to tak, jak to být mělo. Nastoupila jsem do Olomouce na studium logopedie a díky tomuto kroku jsem také poznala svého manžela. Díky tomuto studiu jsem také poznala, jaké to je pracovat s dětmi jako logopedka. Uvědomovala jsem si, že je to krásná práce, která mě do určité míry baví, ale že bych si přeci jen přála živit se kreslením. Ovšem jak, kdy, kde? To pro mě bylo stále tabu. Nejspíš byla cestička tehdy ještě zavřená. 🙂 A já tak pokračovala ve svém domácím kreslení a možná se i zlepšovala. Posuďte sami. 🙂
V době mé práce s dětmi jsem na kreslení neměla mnoho času ani energie. S manželem jsme hledali dům (on více, než já 🙂 ) a plánovali příchod miminka. Myslím, že tehdy jsem skoro úplně přestala kreslit. Tom našel dům, já porodila naši dceru Lili (i když Tom by řekl, že z velké části ji porodil taky 🙂 ) a začal kolotoč miminkovských záležitostí. Skrz porod a mateřství jsem začala prožívat velikou transformaci své osobnosti. Byla jsem však velmi unavená a kromě miminka a sebe jsem už moc dalších věcí nestíhala. A kreslení? Ani nápad. Na to nebyl čas.
Jednoho dne mi napsala Naďa , že by si přála vytvořit mandalu pro sebe a druhou pro svého muže. Přiznám se, že jsem si neuměla představit, kde vezmu na kreslení čas. Říkala jsem, že mi to možná bude trvat i několik měsíců. Nadi to nevadilo. Dala mi téměř všechen čas světa. 🙂 No a já jsem čas najednou měla. Lilinka začala přes den déle spát a já kreslila a kreslila. Byla to nádhera. Nejenom, že jsem zase dělala to, co mě neuvěřitelně baví, ale hlavně se mé kreslení obrovsky změnilo. Vytvářela jsem vzory, které mě dříve nenapadaly, barvy jsem také skládala k sobě jinak a všechno bylo najednou snazší, rozmanitější, krásnější. Nakreslila jsem růžovou mandalu pro Naďu a modrou pro jejího manžela.
Tyto dva obrazy jsem nasdílela na svou osobní facebookovou stránku a v tu chvíli se roztočil kolotoč objednávek dalších mandal. Neskutečně jsem se do tvorby ponořila a cítila jsem obrovský vděk, když se mi začali ozývat další a další lidé, kteří si ode mě přáli vytvořit mandalu. Začal se mi plnit můj sen. Práce stále přibývalo a tak jsme se s Tomem domluvili, že bude muset omezit svou práci, abych já mohla více kreslit. Navíc dostal úžasný nápad. Po dohodě s majiteli originálních mandal, jsme vytvořili kopie, které tiskneme na plátno a dále prodáváme v různých velikostech.
A jak je to nyní? Stále nadšeně kreslím originály, vytváříme reprodukce a plánujeme a přemýšlíme, do kterého z našich mnoha projektů se pustit nejdříve. 🙂
Plňte si své sny. Vážně je to nádherné!